Od začátku, kdy jsem začala psát návody a založila jsem Kreativního Brabce, tak můj kýžený cíl byl (mimo jiné), pořádat oslavy, akce, kde se bude tvořit a společně si odpočineme, pokecáme a u toho něco vyrobíme a naučíme se novou techniku. Na konci listopaadu jsem konečně našla prostory, které mnou zacloumaly a moc jsem je chtěla právě pro tento milník.
Ateliér nebo sklad?
Hledala jsem asi 2 roky prostory, které by splňovaly všechna má „must have“ a vždy tomu něco chybělo a také mi často docházelo, že malý kousek prostoru s vodou někde ve společné kuchyňce asi není úplně to, co je u tvoření potřeba.
Teprve na konci listopadu 2022 jsem konečně viděla prostory, které měly všechno, včetně toho, že 115m2 je skutečně velkorysé a přitom rozdělené do tolika částí. I po první prohlídce jsem nepřišla o iluze z krásných fotek na srealitách a s majiteli jsem podepsala do týdne smlouvu.
Jediné, co mě celou dobu trápilo, byl fakt, že jde o vyhlášenou cukrárnu, kterou viděl naprosto každý, kdo někdy jel přes Lázně Bohdaneč. Bála jsem se, že lidé budou velmi zklamaní, že jsme „vyštípali“ cukrárnu a jdeme budovat ateliér. Od toho mě odvedli majitelé, kteří mi zaprvé oznámili, že cukrárna je zde zavřená již přes 5 let (to jsem ani nevěděla) a zadruhé, že zde rozhodně potravinářský provoz nechtějí.
Výborně!
Vše jsem si klasicky rozvrhla již z fotek, poté ze schůzky a přesně jsem věděla, co kde bude. Přebýval mi dokonce velký zadní prostor, kam jsem si řekla, že jestli budu mít někdy vydělaný milion, tak tam pořídím keramické pece:D A prostor jsem dále neřešila.
A pak to přišlo…
Již třetí měsíc jsme se skutečně trápili v externím skladu, kde jsou skutečně schopní lidé a sklad je super. Jen jsme sem my evidentně nezapadli, a když nás už třetí měsíc budily ze spaní naštvané maily zákazníků a my pro ně neměli adekvátní odpověď, protože jsme se v systému sami sotva vyznali, tak byl konec listopadu.
Pohrávali jsme si s myšlenkou, jak to udělat, abychom měli zase otěže v ruce a o každém produktu doopravdy věděli KDE je, a jestli každá objednávka DOOPRAVDY odešla, jak nám to sklad hlásil. Začal prosinec a napětí se značně stupňovalo, protože to, co nám předtím připadalo jako neutuchající proud mailů, telefonátů a dotazů na objednávky se změnilo v lavinu.
Měl být Mikuláš a bylo nám jasné, že předvánoční a vánoční období bude naše smrt. Zasekli jsme to po posledním marném kroku situaci změnit, kde nám sice všichni vyšli vstříc, ale společný týden odhalil celé skladovací firmě problémy, které do té chvilky ani nevěděli. Jim to samozřejmě pomohlo a ještě pomůže do budoucna, ale my jsme v tu chvíli věděli, že musíme vymyslet jinou cestu.
„Takové to…a co ten velký prostor, který máš v ateliéru?“, „Nooo, tak ok.“
Náš krátký, ale jasný rozhovor
Ateliér šel v tu chvilku stranou a na řadu 7. 12. přišel sklad. Během jednoho dne sem přijely 2 kamiony plné našeho zboží ze skladovací firmy. Celkem to bylo přes 40 krabic velikosti člověka, ve kterých bylo naházené naše zboží kompletně smíchané dohromady, protože firma využívala skladování formou chaosu, kterou má například Amazon.
Zatáhla jsem slzy zpátky do očí, vyhrnula si rukávy a věděla jsem, že nám stojí na odbavení 400 objednávek, vše je v totálním bordelu zpřeházené a my to musíme za víkend vše odbavit. Přijali jsem na výpomoc 2 lidi, a když moje maminka přivezla děti z hlídání a viděla to, tak se zděsila a zůstala s námi až do noci, aby nám pomohla třídit, balit, obepisovat zákazníky.
Takto jsme jeli až do 23. 12. každý den od 8 – 22 hodin a domů jsme jezdili naprosto vyřízení. Během té doby jsme neměli zprovozněný internet, takže jsme jeli na mobilních datech, ale na druhou stranu jsem koupila asi 5 velkých regálů, takže jsme po dvou týdnech mohli zboží hezky zaklidit do regálů.
Bylo to šílené, jen když si na to teď vzpomenu, ale můj hlavní motor byl jasný – spokojení zákazníci tak, jak to bylo dříve. Nyní už zase vím, kde co máme, kdy co přijde, že něco nepřišlo a můžeme o tom naše zákazníky informovat dříve, než sami rozohněně píšou na Heuréku. Heuréka je mimochodem takovým super indikátorem, že něco děláte na h***o:D Na začátku prosince jsme po 3 měsících v jiné skladovací firmě nádherně klesli z 97% na 49% a blížily se Vánoce, což by bylo asi kolem 24. 12. tak -90%.
Jedeme si zase na svém už celý měsíc, a i když to leze pomalinku, tak jsme aktuálně na 65%. Všimli jsme si, že recenze se často odvíjejí v tom duchu, který zrovna převládá. Takže, pokud máte vše červené, nikdo to nechce nabourat zelenou a spíše se shlukují ty červené recenze a stejně je tomu naopak. Baví nás recenze typu „Nevím, jak je to možné, ale mně vše přišlo v pořádku a včas, i když tu hodně lidí nadává.“
Ale ne…makáme na tom vážně hodně usilovně a máme skvělé lidi, kteří se věnují jen našemu zboží a zákazníkům a hledají chyby, které řeší…a hlavně…máme lidi:D
Celý rok jsme na projektu eshopu pracovali jen sami s Brabčákem a on ještě tak pofidérně, aby se mohl léčit a chodit do IKEMu. Ve skladovací firmě bylo přes 90 lidí, ale také měli na starosti přes 200 dalších eshopů a firem, takže je jasné, že je chyby a objednávky u nás moc nezajímaly.
V tuhle chvíli na konci ledna se nám vše docela zajíždí do kolejí. Samozřejmě pořád něco budujeme, kazíme, vymýšlíme a máme taaaaakovýhle prostor na zlepšení, ale už jsme minulý víkend poprvé byli s dětmi a nepracovali. A věřím, že jich bude stále více.
Co ten ateliér?
Z mého „krátkého“ vyprávění je asi jasné, že ten šel trošku stranou. Tento víkend jsem si konečně dala pomyslnou startovací čáru a dodělala webové stránky ateliéru a hlavně vypsala kurzy.
Ateliér bude rozdělený na takové 3 části.
Čistá dílna
Prostor čisté dílny bude celý v bílé s obřím stolem, kde se bude kolem sedět a tvořit. Stěny budou lemovat knihovny, poličky a skříně se záplavou materiálu na tvorbu.
Špinavá dílna
Tmavší část ateliéru bude ve jménu dřeva a kovu. Její dominantou bude ponk na řezbaření, zatloukání, linoryt, broušení a další techniky, které vyžadují nářadí a dobře vysávatelnou podlahu:)
Odpočívárna a dětský koutek
Myslela jsem i na nás s příjemným ušákem, poličkou na sklenku a lampou. A také na děti, které si mohou rodiče přivézt s sebou, tak aby mohly tvořit a zaměstnat se nezávisle na mamince nebo tatínkovi.
Jak a co vybírám
Vše si poctivě procházím a hodně mi při výběru pomáhá Favi. Nemám neomezený budget, ale zároveň chci, aby vše bylo hezké a v podobném či úplně stejném stylu. Vyrostla jsem sice docela dobře především na Ikea a podvědomě vše plánuji podle jejich nábytku a sestav, ale nejen, že se z tohoto přežitku chci vymanit, ale občas tam prostě není všechno.
Myslela jsem si, že Favi už každý zná, ale asi jsem spíš prostě ujetá na neustálé vyhledávání nábytku a doplňků do domácnosti:D Mám tu i pár kousků, kde si nejsem tak úplně jistá, který to má být a i když je tu milion věcí k řešení, tak já se asi nejvíc zasekla na křesle a lampě do odpočívacího koutku.
Když zadám normálně na Googlu „křeslo ušák“, tak mi vyjede x křesel, která jsou stejná, od jednoho prodejce, který nejvíce přisadil na Google reklamu. U Favi se mi líbí, že vám vážně vyjedou kompletně všechna křesla, které na Favi kdo má a vy si vybíráte rovnou i s cenou. Tím, že je na vyhledávači 1000+ eshopů, tak je výběr obrovský. A zjistila jsem, což jsem dřív nevěděla, že když kliknete na nějaký produkt, a pak se z daného eshopu vrátíte, nabídne vám Favi alternativy.
Alternativy na mě hodně zapůsobily. Dělám to vždy tak, že si vyberu to, co se mi opravdu líbí, ale cena je někde hodně u stropu a kliknu na produkt, což mě dostane do eshopu. Poté se vrátím zpět na Favi a vidím X podobných alternativ za často mnohem lepší ceny.
Myslím, že asi díky tomu porovnání podobného nebo identického nábytku uchvátil mnohem více, než třeba Heuréka s jejich rozřazením na eshopy, kde můžete konkrétní věc koupit za pro vás dobrých podmínek.
Ukáži krásný příklad:
Je to sice celkově takový nevyžádaný tip, ale říkala jsem si, že by se vám mohl podobný nástroj hodit, když budete něco budovat nebo rekonstruovat nebo jen potřebovat.
Aktuálně budujeme doma i v Lázních Bohdaneč v ateliéru a samotnou mě překvapí s čím vším skončím na Favi. Naposledy to byl organizér na pracovní stůl, který jsem chtěla hezký a ne jen klasická černá kovová mřížka. Docela mě překvapilo, že i tady jsem našla ten bambusový, co bych chtěla:)
Toto určitě není můj poslední článek o budování ateliéru, protože to tady ještě není vůbec hotové. Popravdě jsem si říkala, že z toho udělám takový miniseriál, kdy každý článek věnuji jednotlivé části ateliéru a nechám vás nahlédnout do mé hlavy. Ukáži co jsem jak vybírala a jak to nakonec dopadlo. Doufám, že vás to bude bavit.
Tentokrát to bylo delší, než obvykle, takže moooc děkuji, že jste dočetli až sem:)
