Velice jednoduché tvoření s malými dětmi, které ale vždy obdarovaného příjemně potěší. Dostat přáníčko od malého kloučka je něžné a přináší radost. Jak to ale udělat, aby onoho kloučka tvoření vlastně bavilo, a aby výsledek nebyl jen ulepený nepořádek a stále vypadal jako od dítěte? Mrkněte, jak jsme si s tím poradili my.
Příprava
Do přípravy se vrhněte bez dětí, jelikož tak zkrátíte dobu tvoření jen na tu aktivní část, která děti baví. Nechtějte po dětech, aby na vás koukaly, jak nosíte papíry, fixy, lepidlo a pečlivě stříháte karton. Asi by brzy začaly vše připravené bořit a ve chvíli, kdybyste je u sebe potřebovali by už lítaly jinde.
Připravte si tedy vše potřebné sami. Ideálně vše potenciálně použitelné vyskládejte hezky na stůl, ať si samy řeknou, co chtějí na přáníčko přidat.
Sami vystřihněte z barevného papíru, kartonu či čtvrtky prázdná přáníčka a řekněte si, kde chcete mít rub a líc. Děti by to jinak nerespektovaly a kreslily, lepily a razítkovaly by, kam by se jim zachtělo.
S dětmi
Ve chvíli, kdy máte vše připravené, tak je čas zavolat k práci i děti. Nedávejte jim jen rozkazy, co mají dělat, nejsou to opice. Nejdříve jim řekněte, co vlastně má být výsledek a pro koho to celé děláte.
Děti se pak s činností ztotožní, protože vidí osobu, které má přáníčko být určené.
Mají radost a samy určí, kdy už je přáníčko hotové. Je pak podle jejich představ a krom samotného předání, dokážou předat i ty správné emoce, protože na oslavě jen tupě nepředávají něco, o čem stejně asi nemají páru, protože jste to obstarali vy.
Ze zkušenosti je samotné předávání pro obdarovaného ještě hezčí, než samotný výsledek, který ostatně stejně nemá zaujmout první volný háček v místní galerii.
Jak jsme na to šli my
Připravila jsem jednoduchá přáníčka z černého kartonu a vnitřek jsem nechala plně na režii minibrabčáka.
Sáhl prve po razítku a obrazil jednu celou polovinu. Poté to ještě vyladil kresbami „Ironmana“ svítící fixou, což jsem tam dědovi raději dodatečně dopsala, kdyby to nepoznal:)
Zachtělo se mu ale i stříhat, tak jsem mu vybrala vhodný papír, který ochotně zlikvidoval dětskými nůžkami. Lepidlem jsem vymazala tvar srdce na druhou polovinu a minibrabčák tam vystřihaný papír nalepil.
Na přední stranu jsem nalepila jmenovku a minibrabčákovou rukou napsala věnování. Prcek pak ještě vybral obrázek k nalepení pod jmenovku a bylo hotovo.
Celé tvoření nezabralo více, jak půl hodiny a přihlédnout musíte vždy hlavně na věk, schopnosti a nadšení dítěte. U nás je nadšení vždy větší, nežli čas k práci, takže jsme dělali přáníčka rovnou dvě a ještě míváme při ruce prázdný papír, kde se minibrabčák ještě dorealizuje.
