„Asi je přetrhnu!“, „Na kreslení máš papír, ne zeď!“, „Jsem ráda, že ráda maluješ, ale zdi nejsou na kreslení!“, „Víš vůbec, jak dlouho to budu čistit?“…tak takhle nějak zní všechny ty věty, které každá máma určitě někdy o svých dětech nebo svým dětem řekla 😀 U nás tomu není jinak.
Podporuji téměř jakoukoliv kreativní činnost svých potomků, ale co se narodila naše hyperdračice, nabírají kreace na nápaditosti. O některých jsme vám již vyprávěli v našem podcastu o „Rekapitulaci Vánoc“, kdy přišel kamarád od nás z koupelny, kde si hrála jeho a naše dcerka s větou: „Králíci jsou připraveni na bál…“, načež jsme přemýšleli, jak dostat tuny líčidel z našich mazlíčků.
Malování po čemkoli, co ani maličko nepřipomíná papír je zvláštní libůstka naší dcerky. Už dlouho mají děti vyhrazený prostor na malování po zdi (ukážu v jiném článku), ale ne obě děti to respektují:)
Přiznávám, že nejvíce ráda mám v našem domě ložnici, jelikož jsem ji navrhovala úplně sama a „bez kecání“ mi do barev, nábytku a rozmístění (kromě světel…chtěla jsem je logicky po stranách postele a chtěla jsem to připravit před malováním, ale byla jsem ujištěna, že to půjde předělat i po malování…světla se 2 roky nehnula).
Dokážete si tedy představit, že má návštěva ložnice, kde se navečer utábořily děti se dramaticky zvrhla poté, co postel, skříně, koberec i zeď za postelí byly nekompromisně počmárány tužkou. Výraz dcerky „a máš to, matko“ hovořil za své a má reakce také. Děti dostaly zaracha na ložnici…tedy, že budou obě vždy spát jen ve své postýlce, ve svém pokoji. Nebudu lhát, trpěla jsem já i děti :D.
A co s tím?
Vše jsem umyla a koberec vytepovala, ale ta zeď prostě ne a ne. Kdybych to znovu přemalovala, tak by rozdíl ve starém a novém nátěru stejně na všechny křičel, že je něco špatně.
Můj názor je ten, že šlo beztak o nějaký voodoo rituál, ve kterém mi chtěly přivodit zlé sny nebo ovládat mé rozhodování ohledně doby, kdy se mají ukládat ke spánku.
Naštěstí se z nějakého důvodu děti rozhodly pomalovat místa nad postelí, kde míváme hlavy. Můj názor je ten, že šlo beztak o nějaký voodoo rituál, ve kterém mi chtěly přivodit zlé sny nebo ovládat mé rozhodování ohledně doby, kdy se mají ukládat ke spánku.
Nicméně jsem nad čmáranicí pár dnů přemýšlela a napadl mě takový koncept dvou stromů, jako maminky a tatínka, jehož listy by byly tvořeny obtisky rukou celé rodiny jako symbol sounáležitosti, rodiny, plodnosti a tak.
První fáze se týkala jen kresby, takže jsem vzala do ruky uhel a začala z čmáranice kreslit stromy.
TIP: Doporučuji vše zakrýt, protože z malování uhlem po hrubém podkladu létají v podstatě saze a ve světlém pokoji na světlém nábytku by vám to nadělalo nechtěnou půlhodinku úklidu navíc.
Druhá fáze se týkala již celé rodiny a byla náročnější, aby děti i Brabčák vše pochopili. Minibrabčák ještě požadoval obtisky rukou v rudé barvě, a jelikož to byl kreativní nápad pro celou rodinu, tak jsem ho poslechla.
Ty rudé ruce tomu nakonec dodaly dynamiku a plasticitu, takže proč ne:) Toť náš nápad na přetvoření počmárané zdi. Budeme moc rádi, když se s námi podělíte o vlastní nápady nebo tipy na umytí tužky ze zdi:D
