Tento článek rozhodně není doporučen ke čtení zkušeným švadlenkám s ohledem na jejich zdraví. Mohlo by totiž dojít k nutkavé touze, spáchat nějaký typ sebedestrukce. Většina lidí, kteří se totiž poprvé usadí k šicímu stroji, nejprve prošije a následně vyhodí nemalé množství kusů starých utěrek.

Málokoho ale napadne, aby bez jakékoliv znalosti druhů látek či typů stehů, nití, entlování, natož patchworku, šel rovnou k prošívané dece, navrch ještě sešité z lícové strany 83 kusy čtverců. Ten člověk, který toto považoval za vhodné dílko pro své historicky první šití, jsem já.

Deka pro minibrabčáka

Určitě všichni známe ty úžasné americké filmy, kde jsou rodiny s ultra rozmazlenými dětmi a tyto děti mají zpravidla vlastní pokojíček, odpovídající velikostí menšímu apartmá v Hiltonu. Uprostřed tohoto pokojíčku mají postel, která by pojala děti tři a v horších poměrech celou rodinu a na tomto letadlovo-lodním letišti se jim rozprostírá parádní sešívaná deka, sloužící i jako přehoz. No a já jsem si umínila, když byl minibrabčákovi první rok, že nehledě na velikost jeho kolébky, bude mít tuto husto deku také.

Zatímco mě velký brabčák vesele podporoval, jsem se odebrala k počítači, kde jsem aktivně vyhledala místní galanterii a prodej látek. Na jejich eshopu jsem si podle nádherných obrázků látek vybrala ty, které mi k sobě barevně ladily a naplnila jsem si takto svůj nákupní košík až k prasknutí. Na stránkách bylo zároveň uvedeno, že látky stříhají již od 20 cm, což se mi s mým záměrem, mít látky ve čtvercích, náramně hodilo. Již v této fázi se určitě právě ty zkušené švadlenky chytají za hlavu a urputně s ní bijí do monitoru.

Ano, samozřejmě, že jsem si objednala asi všechny druhy látek, které se vyrábějí (krom hedvábí). Každý objednaný kus látky měl trošku jiné vlastnosti, nežli ten předchozí a tudíž se s nimi muselo i jinak zacházet. Ba ne, jakožto absolutně nezkušená švadlena jsem byla ještě překvapena, že mi nepřišly čtverce látek s mírou 20-ti cm po všech stranách, ale pruhy látek s šířkou 20 cm a různými délkami.

Vědět to, co vím dnes, tak bych látky nyní měla podle druhů a barev roztřídit a patřičně vyprat a ideálně ještě s octem, abych získala výslednou míru látek po sražení a ocet by zabránil, aby se látky vzájemně neobarvily a ustálily. Nikoliv. Hbitě jsem s prvotním nadšením sáhla po metru a obyčejných (ne entlovacích) nůžkách a pruhy látek do kýžených čtverců nastříhala. Vyložila na formát deky, který jsem odvodila od velikosti výplně, za kterou mi byla slabá deka z domu Ikea.

Vyrovnané čtverce látek
Nastříhané a připravené čtverce látek
Látky připravené k sešití
Sešívání čtverců látek

 

Sešívání kusů látek

Byla jsem velice nadšená z výkonu svého nového šicího stroje Singer Pixie, který jsem mohla konečně poprvé vyzkoušet a nadšeně jsem se dala do sešívání nastříhaných čtverců. Samozřejmě jsem nepočítala s ničím takovým, jako „prošitou“ látkou, tedy s látkou, kterou při sešívání ztratíte v rubové části.

Látky jsem k sobě po pruzích sešila dohromady jednoduchým stehem a bez entlovacího stehu, takže mi tenounká plátýnky pod tímto stehem pouštěla nitky přímo pod rukama. Řešením mi bylo, sešít tato plátýnka dále od kraje, kde se toto nedělo. Jedna zkušená švadlenka je v této části článku jistě již z vlastní vůle pod drnem.

Pruhy látek
Již hotové pruhy přikládané na výplň
Sešité pruhy látek
Hotové sešité pruhy

Návštěva Vesny

Po nějakém čase, který mně osobně utekl jako voda, vzhledem k užitému postupu, jsem měla všechny čtverce sešité do pruhů. Nyní jsem postupovala logicky tím, že jsem sešila všechny vytvořené pruhy k sobě, dokud jsem nedostala celou lícovou stranu deky. Zbývalo mi ještě značné množství nastříhaných čtverečků, ale nechtěla jsem již postupovat stejně, abych ve výsledku neměla jen pestrobarevný mišmaš.

Neměla jsem již cestu do středu města, abych se zastavila v prodejně s látkami a ani přes eshop jsem nechtěla nakupovat, abych měla látku doma co nejdříve. S oba brabčáky jsme se pohybovali ve větším komplexu obchodů a mezi nimi byla i Vesna. Vzpomněla jsem si, že látku na spodní stranu deky bych mohla pořídit zde.

Vynutila jsem si návštěvu a zašla se do prodejny podívat. Látky zde skutečně byly, i když ve velmi omezeném výběru. Nicméně jsem chtěla zase v práci pokračovat, takže jsem si vybrala podle barevného ladění modrý kanafas a poručila si rovnou 4 m. Paní, která mě obsluhovala byla velice milá a asi již od vchodu, mne otipovala na nepříliš zkušenou švadlenu. Její podezření se utvrdilo asi ve chvíli, kdy jsem vypálila požadovaný rozměr plus nechápavý kukuč při slově „kanafas“.

Na to konto mi tedy prodavačka raději ještě vysvětlila, že kanafas je velmi silná látka s vyšším procentem srážlivosti, a popsala mi postup při jeho praní, nežli ho vůbec budu chtít sešívat. Po vyslechnutí novinek a zaplacení nemalé sumy za látku, jsem zase vesele pokračovala domů k šicímu stroji. Látku na lícu jsem již měla hotovou, takže zbývalo jen vše zkompletovat.

Sešitý líc deky
Sešitá vrchní polovina deky

Skompletování deky

Po nově nabitých znalostech o péči o materiály, jsem vše podle pokynů s kanafasem provedla a samotnou mě překvapilo, jak se látka srazila. V tu chvíli jsem si začala dělat první starosti o to, co se stane se čtverci látky na lícové straně, až se poprvé proženou pračkou. Oups. Jsem ale ten typ člověka, který již na začátku nějakého projektu, vidí jeho výsledek a jde za ním, i když se cestou naskytnou důvody skončit. Nevdzala jsem se tedy a pokračovala dál.

Jednoduchým sendvičem jsem složila lícovou stranu, výplňovou deku z Ikea a připravený kanafas a sešila vše dohromady. No sešila. V této fázi mého prvního projektu se projevila reálná podstata mého nového šicího stroje. Tedy, ta podstata, kdy zjistíte, že Singer Pixie není tak malý a infantilní z ledajakého důvodu, ale proto, že je na nic, pokud máte dohromady sešít již tři vrstvy látky. Je tedy jasné, že takto různorodé a vcelku široké  kvantum látek neustále sešít odmítal.

Každých pár chvilek praskala nit. Ačkoliv jsem šila ruku v ruce s návodem ke stroji, tak napnutí nitě mi stejně nic moc neříkalo, takže to časem nevzdala jen neustále praskající nit, ale i jehla, kterou jsem se alespoň naučila vyměňovat. Každopádně musím tento strojek pochválit, protože i přes vytrhané vlasy a razantně zhoršenému slovníku se nakonec deku dohromady sešít podařilo a z výsledku jsem byla nadšená.

Dokonce i prošívání deky, které jsem zprvu viděla vcelku růžově a časem spíš, jako děsivý horror od Hitchcoka se nakonec povedlo. Samozřejmě od pravidelného prošití nebo dokonce quiltování to má značně daleko, ale více jsem od strojku prostě již čekat nemohla.

Zkompletovaná deka
Hotová deka po skompletování

Polštáře nakonec

K veliké radosti z deky, do které jsem samozřejmě s láskou a radostí všila i štítek „handmade“ jsem se vrhla rovnou i na polštáře. Jednalo se sice o potahy na polštáře a udělat jsem vlastně spíše musela, vzhledem k množství zbylé látky, ale to neznamená, že jsem z toho neměla radost. Ty byly téměř hned hotové a to i bez knoflíků, které logicky tento strojek šít neuměl.

Děláme polštář
Příprava látek
Polštář na rubu
Téměř hotový polštář
Přišitý štítek
Pyšně našito handmade

Závěr

Málokterá švadlenka si za první projekt vybere takový masakr a málokterá ho přežije ve zdraví, ale naštěstí se mi to podařilo. Bohužel, či bohudík se toho ale nedožil šicí stroj.

Já tedy svůj první velký projekt přežila, ale můj nový stroj Singer Pixie nepřežil svou první švadlenku s velkým projektem.

Otázkou ovšem bude, co se stane, až ji jednoho dne hodím do pračky. Přiznám se, že se toho stále bojím.

Deka a polštáře
Kompletní dílo
Majitel pod dekou
Deka u spokojeného majitele

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here