Určitě si občas lámete hlavu tím, jak udržet děti alespoň na chvilku venku, z dosahu televize, playstationu, xboxu, tabletu, telefonu, psp a dalších zajímavých technologických zázraků. Věřte, že my oba velcí brabčáci jsme v technologiích zaměstnáni, takže výbava našeho hnízda je „dostačující“, a o to více nám dělá problém toho našeho minibrabčáka od takových věcí držet dál.
Domečky pro skřítky pro nejmenší
Ideálním řešením je les, který se rozprostírá všude kolem našeho domu, ale jelikož je to kluk jako buk, tak vezme do ruky nejbližší zlověstně vyhlížející minikládu a má vše-demolující samopal, který má občas vylepšenou funkci minometu, což poznáme většinou až po první mině v podobě šišky, která nám přistane na hlavě.
Abychom to malé militantní monstrum udrželi v klidu i v lese a lehce probudili jeho kreativitu, přistoupili jsme ke stavění tzv. domečků pro skřítky. Moc jsme si od toho popravdě neslibovali, jelikož jsme na něj poprvé tuto aktivitu vytasili v jeho necelých dvou letech.
Kdo si myslí, že v tomto věku dítko vystaví skřítkovi luxusní vilku s bazénem a parádní terasou, tak může klidně zase snít dál a postavit se k realitě čelem, jako my. O to více nás ale překvapilo, že jeho jinak demoličně přirozená povaha vzala alespoň částečně za své a s chutí se s námi pustil do práce.
Pokud začínáte podobnou aktivitu s dětmi takto malými, tak berte na vědomí, že i když je to sebevíce baví, tak u činnosti dlouho nezůstanou. Oželte proto, prosím, vaše perfektní šiškové ploty, či travičkou vystlané postýlky a spokojte se s čímkoli, co připomíná přístřešek.
Ukažte výsledek vašemu ptáčátku a zkuste mu chvilku vyprávět o tom, co tam bude skřítek dělat, jakou má určitě radost a nechte na tom všem kousek tajemna, aby prcek lépe vnímal kouzlo této aktivity.
Konečně první jarní den
Letos jsme se rozhodli pro první stavbu na první jarní den (nikoliv 21.3.), kdy v lese za domem přestal foukat vítr a vysvitlo teplé sluníčko. Zbavena jakékoliv naivity ohledně našeho syna, jsem zprvu jen lehce nadhodila samotnou myšlenku na to, že zima byla určitě nepříjemná a skřítci jsou aktuálně na prvním bodě v seznamu bezdomovců, a čekala jsem, jak bude chlapec reagovat. Ještě mu nejsou ani tři, takže zatím není bůhví jak uvědomělý, ale překvapivě okamžitě položil kolo a vyzval mě k akci.
Stavěli jsme pěknou chvíli na prosluněném místě, ale s dětmi to není jen tak. Nemají ponětí o konstrukci, statice, či užitých materiálech, což je logické a u takto starých dětí to s jejich více vznětlivým stádiem vývoje nemusí skončit dobře. Je tedy dobré se na to připravit a obrnit se trpělivostí a nekonečným vysvětlováním všeho.
V našem případě velice pomohlo, dávat malému jednoduché úkoly a za každý ho velkou měrou pochválit, což ho vedlo k tomu, že měl neustále radost a chtěl plnit další a další. Například jsme se sebrali a šli hledat větvičky s jehličím na střechu a za každou větvičku jsme se (pak již vzájemně) pochválili.
Při takových drobných úkolech, jako je právě nošení lístečků na zahrádku, klacíků na stěny či čištění země od nepořádku se dítě neustále baví a je zaměstnané. Nevnímá totiž činnost jako stavbu domečku, ale vnímá každý úkol zvlášť, takže se mu celý proces nezdá dlouhý. Pokud si ale časem uvědomí, že chce i stavět, tak mu v tom nebraňte, byť celý domek spadne, nebo vám místo pečlivě zahrabané suché trávy v podobě stromů, do děr narve šišky. Hlavní je, že má radost a činnost ho po celou dobu baví a odtrhne pozornost od minometu, kterým předtím radostně třískal do každého stromu v okolí.
Náš domeček
